Tak fajn. Mám za sebou 6 hodin v Elden Ringu skrze Network test, který jsem zachytila v sobotu 13.11.2021 od 20:00 do 23:00 a pak v neděli 14.11.2021 od 12:00 do 15:00. Byly ještě další tři tříhodinová okna, kdy se bylo možné připojit, ale jelikož jeden končil v pátek mým příchodem domů, tak už jsem se do něj nehnala a další dva probíhaly od 4:00 - 7:00 ráno, čili jsem toho příliš nestihla.
Pro Vás, kdož stále nevíte, co od hry očekávat, to můžu předběžně popsat jako Dark Souls IV v otevřeném světě se špetkou Sekira a ještě menší špetičkou Bloodborne. Dost možná lze hru nazvat jako nejambicióznější projekt From Softwaru. Čekejte svižnější hru, nepřeberné množství kouzel, svobodné variace i kombinace útoků zbraní, a množství možností, jak si vypomoct. Užitečného mounta, který se velmi dobře řídí a až únavně velkou nabídku mini bossáků a příležitostných soubojů na každém rohu. Místy to dá zabrat a rozhodně umírat budete. Zda to bude k uzoufání, uvidíme až v plné verzi. Pokud Vás zajímá více, pokračujte ve čtení, případně mrkněte na video, které shrnuje téměř celý text.
V první řadě musím napsat, že otevřený svět je dechberoucí. Těším se na to, až ho budu důkladně prozkoumávat a objevovat jeho nejskrytější tajemství. Tu a tam člověk narazí na nějaký ten tábor plný nepřátel, sem tam někdo sedí u ohníčku a jeho společník hlídkuje opodál s pochodní v ruce, po své stanovené trase. Nemusí to být vždy přátelská tvář, a tak je fajn sáhnout po stealthu či obecně pomalejším postupu a dávat si pořádně pozor, kdo se kde ukrývá. Do toho se po různých cestách může procházet velká doprovodná skupina s obry v čele táhnoucími vůz. Ve vozu najdete převážený poklad, v konkrétním případě z Network testu to byla zbroj s greatswordem jednoho z 16 ochránců tzv. Elden Lorda. Můžeme tedy očekávat, že nás na naší cestě čeká zabíjení hlavních bossů - Elden Lordů. Dost často pak lze ve světě narazit na vchody do dungeonů - katakomb, hrobek či jeskyní, ale rozhodně nečekejte nic o velikosti a komplexnosti challice dungeonů z Bloodborne, které jsou o několika patrech, zkratkách a bossech doplněných skvělou hudbou. Tedy až na výjimku v podobě kapánek promakanějšího dolu, na který jsem však já sama bohužel během hraní nenarazila a vím o něm jen z videí ostatních. Dungeony ze zóny, kam nás pustili, jsou trošku chudšího ražení. Obvykle projdete ze dvě chodby, vyhnete se maximálně pár pastem a sundáte těch pár nepřátel, kteří hlídají páku od vrat k bossovi. Vrata bývají obvykle na konci jedné ze zmíněných chodeb. Takže nic nápaditého, komplikovaného ani extra záživného. Boss je většinou lehčí, na úrovni Dark Souls I či II a do pár pokusů padne. Samozřejmě Vám nemusí sednout a pak se u něj zdržíte na delší dobu, ale celkově mám z těchto chudších hrobek dojem, že to nebude hlavní tahák hry. Spíš takové zpestření po cestě do hlavních oblastí a zároveň možnost získat nějaký ten skill zbraně do sbírky. Soundtrack v hrobkách mi zatím taky nepřišel zapamatovatelný nebo nějak výjimečný. Doufám však, že ten si šetří na pořádné bossáky v jednotlivých královstvích, která zmíněný otevřený svět pojí a obklopuje. Třeba i o to více vyniknou. Samozřejmě je potřeba brát v potaz, že jsme byli svědky pouze jakési úvodní až tutoriálové lokace a tak je možné, že dungeony v jiných oblastech naberou na komplexnosti, složitosti a obtížnosti.
V Network testu nás pustili okrajově nahlédnout do jednoho ze zmíněných království. Těch by mělo být ve hře šest. Mělo by jít o lokace, které snad zase oživí staré známé otevírání zkratek, porostou do výšky, sem tam Vás zastihne past, jindy nějaká ta nepříjemnost, odbočka, NPC, miniboss a nebo Vás zastaví dveře, ke kterým je potřeba najít klíč. Dané království i otevřená lokalita kolem nich, by se měla pravděpodobně lišit zasazením, tématikou, architekturou a celkovým vyzněním. Ale zpátky k Stormveil Castle. Stojí vysoko na kopci, jede se k němu přes větrnou oblast Stormhill a pokud se budete držet na cestě, dorazíte až ke hradbám, které hlídá první pořádný boss. Odříká procítěný monolog, na který jsme zvyklí z předchozích her, a jde poznat, že moc dobře ví, že si to štrádujeme pro bájný Elden Ring. Rozezní se konečně pořádný soundtrack a zábava může začít. Margit the Fell Omen se stává pomyslným filtrem hráčů. Odfiltruje ty, co na to nemají nebo se potřebují ještě rozkoukat a nalevelit jinde. V kooperaci jsme ho sundali velmi jednoduše a umím si představit, že si tímhle hráči mohou celý průchod zase velmi zjednodušit. Já po vyvolání jiných hráčů sáhla hlavně z časových důvodů. Za bossem se pak nachází zavřená brána, v místnosti vedle stojí pán, který sice nabízí možnost projít do hradu z boku nepozorovaně, ale stále je ochoten přikázat bránu otevřít. To však znamená být na ráně, velkou skupinu nepřátel, hlídajícího lva a spoustu dalších nepříjemností. Já vyzkoušela obě cesty, ale moc daleko se nedostala. Co se tam všechno ukrývá holt budu muset zjistit až v plné verzi. Z pohledu z dáli však bylo patrné, že nás čekají nějaké ty hradby na útesech spojené (nejspíš) visícími mosty. A tam to bude určitě nezapomenutelným zážitkem!
Soubojový systém se dá srovnat s ostatními soulovkami, je však ještě o něco svižnější a rychlejší. Můžete opět dávat parry a útok odrazit, blokovat se štítem nebo ho dokonce vzít do obou rukou, což jsem více nezkoumala a nebo to vzít z osta a vzít si obouručmo zbraň. Opět nás čekají meče, halberdy, sekery, kladiva a spousta dalších zbraní, na které si jen z předchozích her vzpomenete, s podobnými nebo mnohdy stejnými základními movesety. Můžete si libovolně zvolit typ poškození - ohnivé, magické, prostě jakékoliv, co hra nabídne. Do toho všeho to zkomplikuje jakési bojové umění - něco podobného můžete znát z Dark Souls III, ale tomu jsem se opět nestihla naplno věnovat. Co však můžetě čekat, je daleko větší a svobodnější výběr, nepřeberné množství kombinací a hlavně možnost svůj skill na zbrani kdykoliv měnit. Sám Miyazaki zmínil, že ve světě jich půjde posbírat až kolem stovky. Zkrátka Vás opět čeká speciální útok, který žere FP (manu). Tu využíváte i na kouzla, která nejsou omezená počtem použití, ale právě manou, kterou můžete doplňovat lahvičkami, stejně jako životy. To už známe z Dark Souls III. Lahvičky se ve světě doplňují snadněji. Sice si můžete sednout k checkpointu - bonfiru, zde k tzv. Sites of Grace, ale stačí Vám sundat některou ze stanovených skupin nepřátel a v ten moment Vám můžou přistát na účtě až několik dalších lahviček. Nevím čím je počet ovlivněn, ani zda je limitován, ale na to určitě časem přijdeme. Do začátku máte 4 a je jen na Vás v jakém poměru HP (životy):FP (mana) si je rozdělíte. Do toho všeho přidejte možnost si v boji vyvolat tzv. spirity, duchy nejrůznějších stvoření, která budou bojovat po Vašem boku. Já narazila např. na možnost vyvolat si 5 pěšáků s pochodněmi, ozbrojeného rytíže, vlky a pak dokonce medúzu. Ty můžete buď kupovat za runy (zdejší obdoba duší - měna) a nebo je nacházet různě po světě v podobě lootu. Tahle pomoc Vám rozhodně nevydrží dlouho, ale v kritických momentech bohatě vystačí na doražení, rozhození či odvedení pozornosti nepřítele. Zatím mi šly však použít v boji vždy jednou a jen jeden z nich. A nakonec si samozřejmě můžete vyvolat spoluhráče. Podpisy můžou být v otevřeném světě kdekoliv, ale jsou tu i vyznačená místa k tomu určená, kde si podpis můžete odložit a zatím se vydat kamkoliv jinam, ba ho tam dokonce poslat dálkově – nezkoušela jsem. Tahle místa jsou označená jakousi soškou mučedníka na sloupku a najdete je opravdu všude možne. U vstupů k bossům, ve světě, královstvích i dungeonech a zatím to vypadá, že důraz na kooperaci bude ve hře větší, než v kterémkoliv z předchůdců. I tak narazíte na nutnost se v pár místech, která jsou rozdělena klasickou mlhou, rozdělit a za mlhou se opětovně spojit. Spojování obecně by mělo díky heslům fungovat zase o něco lépe. Krom společníka Vám však do cesty může přijít i invader a to třeba v ten nejideálnější moment - když se zrovna perete s těžkým world bossem. A to víte, že Vaší nevýhody zneužije a nečestně Váě dorazí.
Mount. Od té doby, co se vědělo, že nás čeká otevřený svět, se spekulovalo o způsobu dopravy. Pomineme-li možnost fast travelu mezi checkpointy hned od začátku, tak je jím jakési rohaté bájné zvíře připomíající koně jménem Torrent. Vtipné. Byly spekulace, že jich bude na výběr více, ale moc tomu nevěřím. Co mě překvapilo nejvíce, je jak dobře se ovládá, ale také je potřeba brát v potaz, že na koni jsem naposledy jezdila v Shadow of the Colossus a pak v Kingdom Come: Deliverance a to asi nejsou nejlepší příklady s čím srovnávat. Každopádně jsem nepozorovala, že by si dělal co chtěl, byl neohrabaný nebo nějak stávkoval. Právě naopak. Jezdí ladně, skáče vysoko a dokonce má double jump. Po světě jsou rozesetá místa, hlavně např. u pláží, odkud se lze s Torrentem odrazit a překonat tak obrovské výškové rozdíly propastí a útesů. Stejně tak nás nejspíš bude čekat pár hopsacích pasáží po různých výčnělcích a podobně. Tady je potřeba zmínit, že fall dmg je snad nejmenší napříč všemi hrami od FS a vůbec není problém přežít pády a seskoky z větší výšky. Najde se hromada míst, kde budete moci seskákat a nebo naopak vyskákat po svých - už neskáčete z rozběhu, ale z místa zmáčknutím jediného tlačíka. Budete tak hopsat po hradbách, zříceninách, kamenech a vždy narazíte na nějakou odměnu v podobě zářícího lootu pod nohama. Další věcí je možnost ze hřbetu svého parťáka i tasit meč a bojovat. Stejně tak však i nepřátele mohou využít svých vlastních ořů. Nečekejte však kdo ví jaké poškození ani možnosti. Více méně chaoticky pobíháte sem a tam a snažíte se nepřítele trefit máchnutím meče za běhu.
Crafting jsem zatím neměla moc velkou možnost vyzkoušet, ale je jasné, že bude nedílnou součástí možností, jak se vybavit. Ve světě totiž můžete sbírat nejrůznější rostliny, houby, minerály. Z místní fauny pozabíjet dobytek, vlky, hmyzáky, cokoliv na co narazíte a získat tak kosti, peří, maso a spoustu jiných užitečných věcí. Šípy, obdobu bombiček či jakékoliv konzumovatelné a použitelné předměty jako např. něco na sundání poisonu nebo jiných debuffů a podobně, si tak budete moci vyrábět ze surovin. Abyste něco mohli vyrobit, musíte za menší obnos duší - v případě Elden Ringu run, koupit crafting kit. Pak však ještě budete muset posbírat a dokoupit tzv. cooking booky, knížky s recepty, díky kterým si rozšíříte možnosti výroby o další předměty. A musím zmínit i alternativu crystal lizardů, v Dark Souls to byli roztomilé baculaté ještěrky s krystaly na zádech, v Bloodbornu šmodrchanec čehosi neidentifikovatelného, z čeho padaly materiály na vylepšení zbraní a zde to jsou brouci, pro mě osobně hovniválové, kteří si před sebou kutálí svůj poklad.
Staty. Na začátku Network testu bylo na výběr mezi 5 classami a ve hře pak už bylo jasné, že si zvýšíte úroveň postavy klasicky skrze levelení statů, stejně jako je tomu v Dark Souls sérii, Bloodborne či Demon's Souls. Čekají Vás staré známé staty jako Vigor, Endurance, Síla, Dexterita, Inteligence, Faith a další. Stejně tak bude výhodné zohledňovat resisty. Jelikož ani zde se otravě nevyhneme! Ráda bych vypíchla jakýsi „Death“, který pokud se Vám nabije doplna znamená instantní smrt. Přirovnala bych to ke Curse z prvních Dark Souls, akorát zde Vás (snad) nečeká žádný postih v podobě zredukování počtu životů na polovinu.
Vadilo mi něco během Network testu? Tak pomineme-li, že nás tlačil čas a tak má člověk problém soustředit se na jednu věc a dotáhnout ji do konce, protože má pocit, že mu někde jinde něco uniká, tak jsem si všimla menších záseků. Působilo to, jakoby se celý svět na chvilku zpomalil a pak to zrychleně doháněl, zkrátka to někde na pár vteřin zahapruje a snad se to do výdání vyladí. Stalo se to však vždy tak maximálně jednou za hodinu. Narazila jsem na dvě místa, kde mi neseděla textura - jedno z toho byla díra jako sviňa. World boss na hřbetu svého koně se mi bugnul do vozu s pokladem. Pravděpodobně se mi to zrovna nešťastně načetlo. Sem tam nějaký ten nepřítel nereagoval nebo s velkým zpožděním. Ale to jsou drobnosti, na kterých se dá pracovat. Co se týče celkového pojetí hry, světa, soubojáku, atmosféry a jiných, tak jsem více méně spokojená a dostala jsem zhruba to, co jsem očekávala. Až na ty dungeony, které jsem čekala větší, komplexnější a na úrovni Bloodborne. Ty budou podle mě až na výjimky slabota a dost možná místem, na které se vydám jen párkrát a pak už je s dalšími průchody budu vynechávat.
Obavy? Jisté mám. Hlavně, že hráče omrzí objevování koutů tak otevřeného světa, že přijde o motivaci s chutí navštěvovat dungeony, všechno sbírat, hledat drobnosti a detaily, které jsou pro hry od From Softwaru tak důležité a mají takové kouzlo. Já sama "trpím" na to, že mám i po 15 průchodech Bloodborne tendenci všechno opětovně vyzobávat a prolézt většinu koutů, a tady se vzhledem k velikosti bojím, že mě to velmi rychle omrzí. Když to budu hrát poprvé, tak snad ne, ale co potom? Další věcí je nepřeberné množství mini bossů v dungeonech, kteří zkrátka nejsou zapamatovatelní, nemají výrazný znělý soundtrack a celé dungeony působí takovým odfláknutým dojmem. Ale třeba jim křivdím a v plné hře se ukážou zajímavější místa. Zároveň trpím velkým výběrem - kouzel, zbraní, zbrojí. Je to fajn, jde vidět ta ohromná práce za tím a samozřejmě i recyklace z předchozích počinů, ale copak já vím, co si mám a hlavně jak si mám vybrat? Jasně, obdoba červené halberdky je jasná volba, ale co když si tím, že teď nebudu tolik používat magii a jiné zbraně, hru ohromně ztížím a přestane mě kvůli tomu třeba bavit. A nebo naopak narazím na velmi silné kouzlo/skill a hru si zjednoduším do takové míry, že mě opustí motivace se o jakýkoliv poctivý progress snažit? Ale kde ta poctivost končí a kde začíná? To je diskuze na desítky hodin. Lze na to zkrátka koukat z obou pohledů a dojít k oboum extrémům. I o tom souls hry nejspíš jsou. O tom vnitřním boji a pochybnostech, zda něco neděláme špatně nebo zbytečně, o snaze nekazit si zážitek. A poslední věc, ze které mám obavy je přehnaná obtížnost, protože to mě na hrách dovede spolehlivě odradit. Nejsem člověk, co by měl rád výzvy nebo boss fighty a stejně jsem si zamilovala první Dark Souls a Bloodborne. To předně pro jejich férovost a viditelnost toho, že to půjde. Jenže co když to tady nepůjde a nebudu vidět žádný posun z mé strany? Přelevelit se můžu vždy, vyvolat kopu spoluhráčů také, ale to není to pravé ořechové.
A na co se naopak těším? Paradoxně na to objevování obrovského světa, ze kterého mám i částečně obavy. Těším se na ty momenty, kdy si i přes těžký progress a záseky budu užívat krásně sladěný soundtrack s pohyby či atmosférou bossů, kdy se budu rozplývat nad geniálním voice actingem. Na chvíle, kdy uvidím vliv svých rozhodnutí na NPCčkách i světě kolem sebe. Pamatujete na Bloodborne? Začínáte za večera, zabijete Vikářku a v tu ránu nastane hluboká noc, a když odhalíte obrovské tajemství zdejší Byngenwerthské univerzity někde v polovině hry, tak výjde krvavý měsíc a najednou vidíte ten všudypřítomný průser a zoufalost. A tady doufám v podobné zvraty a změny. Na to, jak se časem NPC vybarví, co se z ních vyklube. Na to, že snad potkám i nějaký známý hlas či tvář a vlastně klidně cokoliv, jen ať z toho nemám pocit fanservisu, ale spíš vzdání holdu či srdečného odkazu na předchozí díla. Jsem zvědavá na lore, který zase dlouhé měsíce až roky nepochopím, na to mezi řádky či zakopané hluboko před našimi zraky. A na to, až se budu snažit pochopit význam popisků předmětů. Těším se na to, až se dojmu u závěrečných titulek a řeknu si "Jo, to je kurva ono!". A zároveň mě bude štvát, že nevidím jiné konce. Zároveň se těším až vyjde kompletní soundtrack a já se do něj budu moci zaposlouchat, zhrozím se a zároveň nadchnu nad vzhledem bossů, nepřátel, lokací, architektury, nasaju pořádně atmosféru a budu mít bordel v hlavě, jelikož nebudu vědět, kam dřív a co si dřív počít.
Dark Souls a Bloodborne miluju kvůli třem věcem, kvůli celkové atmosféře světa, soubojovému systému a level designu. O atmosféru se tady nebojím. Co se týče soubojáku, tak mám strach z velkolepého výběru, ale to se nějak poddá. A level design? Tam se bojím, že dostatečně neuspokojí či nenadchne naše srdíčka bíjící pro souls-borne hry.
A na závěr, jen tak mezi řádky, rozumnějte – komunita vaří z vody, abyste měli představu, jak bude hra nejspíš veliká, tak v Network testu nás pustili maximálně k desetině obsahu, a to určitě přeháním. Jen se podívejte na mapu, která se povedla vydolovat hráčům - vidíme tu nejspíš dva světy z šesti. Čeká nás pak minimálně ještě jeden nebo spíše dva o podobné rozloze a pak pravděpodobně, dle odhadů komunity, dva o něco menší. A jelikož mi přijde, že na kompletní vyzobání jednoho budete potřebovat tak 10 až 30 hodin (spíš těch 30), a teď mě berte prosím s rezervou, je potřeba zohlednit schopnosti hráče, obtížnost bossů, komplikovanost požadavků k posunu příběhem, komplexnost dané zóny a také to, jak moc důkladně chcete svět projít, tak to předběžně vypadá na hru, u které se zdržíme kapánek delší dobu. A teď si vemte, že některé oblasti půjdou jako po másle a jiné nám dají pořádně na prdel. Koukám na tebe bájná oblasti konkurující Blighttownu! Jen ještě podotknu, že nás čeká cyklus dne a noci, a to znamená, že některá NPC potkáme na daných místech jen v konkrétní část dne, některé lokace se nám zpřístupní taktéž jen v některých chvílích a za některých podmínek a bude to opět pěkně komplikované a zamotané.
Avšak nepředbíhejme a nechme se překvapit. V únoru na to vlítnem! Tedy doufám.
P.S.: K velikosti hry se teď udává zhruba 30 hodin herního času na jeden průchod. Myslím si však, že je to myšleno v případě, kdy vím kudy jít, co pobrat, nezdržovat se a jít za hlavním příběhem. Můj skromný odhad času, který strávím u prvního průchodu, je nějakých 80 - 100 hodin. Beru v potaz můj průchod Dark Souls, který obvykle s plným vyzobáním i DLC odehraju za 25 hodin, ale první průchod mi zabral jako první soulovka vůbec 82 hodin. U Bloodborne včetně DLC to zvládám v podobném čase, první průchod mě však vyšel na nějakých 46 hodin a to ještě DLC nevyšlo.