Počítač si naši domů pořídili ve srovnání s mými vrstevníky, jako jedni z posledních. Neměla jsem staršího bráchu ani tátu hráče, kterým bych mohla nakukovat přes rameno a tak jsem krásu hraní poznala sama až později. Jedinou pořádnou hru mezi pár CD kousky herních výběrů z časopisu Jak na počítač táta donesl v mých dvanácti letech. Byla to střílečka Soldier of Fortune. Jo, pro takové kuře asi nepříliš vhodná volba, ale nadchlo mě to a nemohla jsem se od hry odtrhnout. Hrála jsem první mise pořád dokolečka, i když mi to absolutně nešlo a po zhruba týdnu intenzivního hraní zmizel pracovní notebook na služební cestu i spolu s CD a hru jsem tak již nikdy neviděla. Její název jsem zjistila až po letech na jednom herním fóru, dle mého popisu vzpomínek z dětství.

Následovaly dny strávené u Crazy Taxi, FlatOutech, všemožných tycoonů a simulátorů. Nastalo i pobláznění sérií The Sims - a spolu se Simíkama přišel i správný Simíko-blog. Od té doby nebyl díl, který by mě dokázal tak zaujmout a zabavit jako dvojka. The Sims 3 potěšil svou inovativní absencí zbytečného načítání. The Sims 4 mě už absolutně neoslovilo, jelikož se série odklonila od mé vysněné cesty za fotorealistickým simulátorem života. Během blogování jsem poznala fůru zajímavých lidí, i jednu dívčinu ze Slovenska, která mě na pár let uvrtala do virtuálního světa Second Life, kde jsem se potloukala zejména v českých regionech a na různých fotogenických mapách. V roce 2009 jsem pak závislačení na Second Lifu vyměnila za závislačení na World of Warcraft a poznala tak spoustu úžasných lidí, na které vzpomínám do dnes. Po tom, co jsem s WoWkem po nějakých pěti letech opravdu intenzivního raidování sekla, jsem se do her zažrala ještě daleko více, a tak se snažím dohnat vše, co mi za ty roky uteklo.

Dnes nejraději pařím sama, včetně MP a MMO her - mám ráda svůj klid. Singlovky však vedou na plné čáře. Nejvíce mi padly do noty hororové a atmosferické hry, nepohrdnu dobrým příběhem a povedeným hudebním podkresem. A nakonec jsem propadla sérii SoulsBorne her, i když mi jich spousta do sbírky odehrát chybí. V moment, kdy se ze zábavy a nadšení stává frustrace, tak ztrácím o hru zájem. Nejraději hraju na normální/střední obtížnost a nejvíc mi vyhovuje, když ve hře vůbec nastavení obtížnosti není.

​

Mezi mé nejoblíbenější herní kousky patří: Dark Souls, Bloodborne, Demon's Souls (PS5), Dishonored série, Prey, Little Nightmares série, Death Stranding, The Cat Lady, Observer, hry od Frictional Games (Penumbra, Amnesia, SOMA), Scorn, This War of Mine a Resident Evil VII & Village.