HRANÍ VIDEOHER Počítač   si   naši   domů   pořídili   ve   srovnání   s   mými   vrstevníky,   jako   jedni   z   posledních.   Neměla   jsem   staršího   bráchu   ani   tátu   hráče,   kterým bych   mohla   nakukovat   přes   rameno   a   tak   jsem   krásu   hraní   poznala   sama   až   později.   Jedinou   pořádnou   hru   mezi   pár   CD   kousky   herních výběrů   z   časopisu   Jak   na   počítač   táta   donesl   v   mých   dvanácti   letech.   Byla   to   střílečka   Soldier   of   Fortune.   Jo,   pro   takové   kuře   asi   nepříliš vhodná   volba,   ale   nadchlo   mě   to   a   nemohla   jsem   se   od   hry   odtrhnout.   Hrála   jsem   první   mise   pořád   dokolečka,   i   když   mi   to   absolutně   nešlo   a po   zhruba   týdnu   intenzivního   hraní   zmizel   pracovní   notebook   na   služební   cestu   i   spolu   s   CD   a   hru   jsem   tak   již   nikdy   neviděla.   Její   název jsem zjistila až po letech na jednom herním fóru, dle mého popisu vzpomínek z dětství. Následovaly   dny   strávené   u   Crazy   Taxi,   FlatOutech,   všemožných   tycoonů   a   simulátorů.   Nastalo   i   pobláznění   sérií   The   Sims   -   a   spolu   se Simíkama   přišel   i   správný   Simíko-blog.   Od   té   doby   nebyl   díl,   který   by   mě   dokázal   tak   zaujmout   a   zabavit   jako   dvojka.   The   Sims   3   potěšil svou   inovativní   absencí   zbytečného   načítání.   The   Sims   4   mě   už   absolutně   neoslovilo,   jelikož   se   série   odklonila   od   mé   vysněné   cesty   za fotorealistickým   simulátorem   života.   Během   blogování   jsem   poznala   fůru   zajímavých   lidí,   i   jednu   dívčinu   ze   Slovenska,   která   mě   na   pár   let uvrtala   do   virtuálního   světa   Second   Life,   kde   jsem   se   potloukala   zejména   v   českých   regionech   a   na   různých   fotogenických   mapách.   V   roce 2009   jsem   pak   závislačení   na   Second   Lifu   vyměnila   za   závislačení   na   World   of   Warcraft   a   poznala   tak   spoustu   úžasných   lidí,   na   které vzpomínám   do   dnes.   Po   tom,   co   jsem   s   WoWkem   po   nějakých   pěti   letech   opravdu   intenzivního   raidování   sekla,   jsem   se   do   her   zažrala   ještě daleko   více,   a   tak   se   snažím   dohnat   vše,   co   mi   za   ty   roky   uteklo.   Rok   2014   a   nahrávání   herních   videí   byl   velkou   branou   do   světa singleplayerovek. Dnes   nejraději   pařím   sama,   včetně   MP   a   MMO   her   -   mám   ráda   svůj   klid.   Singlovky   však   vedou   na   plné   čáře.   Nejvíce   mi   padly   do   noty hororové   a   atmosferické   hry,   nepohrdnu   dobrým   příběhem   a   povedeným   hudebním   podkresem.   A   nakonec   jsem   propadla   sérii   SoulsBorne her,   i   když   mi   jich   spousta   do   sbírky   odehrát   chybí.   V   moment,   kdy   se   ze   zábavy   a   nadšení   stává   frustrace,   tak   ztrácím   o   hru   zájem.   Nejraději hraju na normální/střední obtížnost a nejvíc mi vyhovuje, když ve hře vůbec nastavení obtížnosti není. Mezi   mé   nejoblíbenější   herní   kousky   patří:   Dark   Souls,   Bloodborne,   Dishonored   série,   Prey,   Little   Nightmares   série,   Death   Stranding,                       The Cat Lady, Observer, hry od Frictional Games (Penumbra, Amnesia, SOMA), Scorn, This War of Mine a Resident Evil VII & Village. HERNÍ TVORBA Aktuálně   se   nejintenzivněji   věnuju   živému   vysílání   průchodů   her   na   platformě   twitch.tv.   Tento   koníček   beru   seriózně,   nerada   během   něj   hry nedohrávám   a   snažím   se   ho   využít   i   k   zahrání   věcí,   kterým   bych   se   jinak   vyhla   úplně   nebo   je   dlouhodobě   odkládala. To   se   konec   konců   děje stejně,   ale   tak   trochu   naivně   věřím,   že   se   to   lepší.   Netajím   se   tím,   že   je   můj   malý   sen   se   něčím   takovým   v   budoucnu   živit.   Avšak   není   kam spěchat, já si ráda počkám na ten správný čas! Tvorba   na   YouTube   -   natáčení   průchodů   her   a   ukázek   jsem   musela   opustit   kvůli   nedostatku   energie,   nálady   i   motivace   v   tom   pokračovat.              Je   to   pro   mě   srdeční   záležitost,   ke   které   se   už   pravděpodobně   nikdy   nedokážu   plně   vrátit.   Od   začátku   roku   2023   opět   vydávám   alespoň                    2 videa týdně, jedná se však o prostříhané kvalitnější záznamy ze streamů, většinou z jednohubek a demoverzí, vyjímečně z delších her. Herní   Novinky   byly   seriózní   formát   videí,   na   který   jsem   hrdá   a   který   mi   pomáhal   od   srpna   2016   udržovat   ještě   větší   přehled   o   nově vycházejících   hrách,   a   stejně   tak   přinášel   herní   tipy   jeho   divákům.   Bohužel   kolem   srpna   2019   nastalo   období   vyhoření,   nesoustředění   a   já tímto    přestala    starý,    propracovanější    formát    zvládat.    Od    1.1.2021    jsem    tak    začla    vydávat    komorní    povídací    obdobu    Herní    Pokec.                                              Dalšímu   vyhoření   jsem   se   však   nevyhla   a   tato   tvorba   tímto   utichla   na   věky.   Procházení   herních   trailerů   na   streamu   a   udržování   si   přehledu           o vycházejících hrách je malinko upozdaněno. Ale průběžně doplňuju. Na Databázi her (Marcia M.) pak najdete některé mé herní dojmy - opravdu kratičké sesumírování mých postřehů a subjektivních dojmů z hrstky odehraných her. Stejně tak se tam snažím zaznamenávat většinu dohraných her a mé, alespoň procentuální hodnocení k nim. Na plnohodnotné recenze se necítím a je to pro mě nepředstavitelně těžký žánr. JINÉ KONÍČKY Mimo   hraní   se   ráda   podívám   na   nějaký   ten   dobrý   film   či   seriál,   ze   jména   na   pomalá   dramata,   psychologické   věci,   horror   či   thriller.   Mám   ráda dokumenty   všeho   druhu   a   pokud   to   má   být   něco   postavené   na   humoru,   vždy   upřednostním   parodii   před   komedií.   Až   na   výjimky   moc romantické, rodinné a animované filmy nemusím. Určitě se o svých oblíbencích v budoucnu rozepíšu. (Aktuálně už se pár let nedokážu na nic dokoukat - nesoustředím se, nevydržím u toho a málo-co mě pohltí.) Jsem   grafik   amatér.   Respektive,   než   jsem   se   ve   Photoshopu   dokázala   jakž   takž   rozkoukat,   zabralo   mi   to   4   beznadějná   a   zoufalá   vypnutí programu   pro   absolutní   nepochopení   co   to   je   za   ikonky   -   v   průběhu   několika   let.   Chce   to   se   nevzdávat   a   nenechat   se   odradit   na   první   pohled složitým   rozhraním!   Ráda   to   tu   časem   "obohatím"   o   nějaké   pomyslné   portfólio.   Jakoukoliv   grafiku   na   kanálech,   náhleďáky,   bannery,   emoty   či designy   jsou   má   práce.   A   jelikož   jsem   věčně   nespokojený   puntičkář,   co   musí   neustále   něco   vypiplávat   a   dolaďovat,   ušetřila   jsem   tak pravděpodobně   nervy   nejednomu   grafikovi,   který   by   to   dělal   za/pro   mě.   Nemyslím   si,   že   si   někdy   něco   nechám   navrhnout   nebo   budu dlouhodobě používat práci jiných, jelikož si vše raději vytvořím sama, i když to nebude ani zdaleka tak oku-lichotivé. Jinak   jsem   líný   lempl,   nemotorné   pádlo,   antitalent   na   pohyb,   labil   a   jelikož   se   mi   klepou   ruce,   tak   neudržím   nic   drobrého,   s   čím   by   se   dalo tvořit. Jo a při chůzi se pěkně motám, zakopávám a vrážím do věcí/lidí. Chcete mě?!

O AUTORCE Ahoj! Jmenuju se Marcela a jsem hráčka... Fyzicky je 32 (93), mentálně jsem se sekla někde na 16... Jsem   divná   ženská   s   potřebou   sdílet   světu   své   herní   radovánky   formou   LiveStreamů.   Před   lety   to   byly plnohodnotné   herní   série   na   YouTube   (let's   playe,   gameplaye,   herní   ukázky). A   pokud   zabrousíme   ještě víc   do   minulosti,   vše   to   začalo   u   blogu   věnovanému   hře   The   Sims   2.   Vždy   to   tam   někde   bylo   a pravděpodobně i bude. Aktuálně věnuji nejvíc volného času streamu. Doposud jsem nenašla větší vášeň a smysl života! ​Ne vážně, kam až tohle může zajít?! Hráčem   a   milovníkem   her   se   nepovažuju   proto,   že   bych   snad   měla   (nemám)   odehranou   kupu   her   nebo plavala   (neplavu)   v   hromadě   krabicovek,   ale   kvůli   té   možnosti   odpoutat   se   od   reality   a   zapomenout   na starosti. Je to pro mě ten největší odpočinek, zábava, umění a vášeň co znám a mám.